Ongaku to hito - červenec 2008
s Hoshinem Hidehikem

Text : Kanemitsu Hirofumi
Překlad : T'Sal

Anglickou předlohu tohoto interview jsem našla na LiveJournalu Sparklingai, takže pokud si chcete přečíst spíše tu, můžete.

Takže co? Dohodli jste se vy kluci na něčem po roce 2007?
H :
Ha ha ha ha, Myslím, že takový je plán.

Hmm. Znamená to snad, že jinými slovy nemáte ještě ani téma?
H :
Mimo jiné *úsměv*.

Vypadá to, že k tomu vždy dochází někdy v červnu.
H :
Stává se to tak často, že?

Ano, pokud to takhle bude pokračovat dál, protáhne se to nakonec na 10 let. Takže teď nejste se skupinou ani uprostřed nahrávání čehokoliv, je to tak?
H :
Ne, ne tak úplně. Tahle pauza je určená na psaní písní. I když dle mého je teď zrovna takový Yuuta pravděpodobně vytížen jen navštěvováním zápasů Tigerů, že?

Ha ha ha, i to je svým způsobem práce. Jak pokračuje psaní písní?
H :
Prozatím nemají žádnou určitou formu. Hlavně protože…jsem se od vystoupení na Okinawě ještě s ostatními vůbec nesetkal.

Od února jste se nesešli?
H :
Měli jsme jedno setkání, ale to je asi všechno. Oh, a ještě předtím jsem šel spolu s Imaiovými pozorovat rozkvetlé sakury.

Rozkvetlé sakury!
H :
Imaiovi a já to podporujeme. Šel i Nishikawa-kun. Když jsme se vynadívali, navštívili jsme karaoke bar, kde nám zazpíval "Dress" *úsměv*.

Wahahaha, muselo vám to připomenout Buck-Tick fest z minulého roku.
H:
Ano, vlastně jsem tu atmosféru cítil celou první polovinu tohoto roku.

Takže jste šel pozorovat rozkvetlé sakury! To musí znamenat, že se v současné době plně věnujete psaní písní, že?
H :
Vlastně už mám jednu píseň napsanou, ale ještě jsem ji nikomu neukázal.

Pak si tedy pospěšte a ukažte jim ji!
H :
Tohle vás asi nepotěší, ale jsem prostě ten typ člověka, co si myslí, že ještě stále může trochu na dané věci zapracovat, víte?

Takže až bude ona píseň hotova, zkontaktujete ostatní členy?
H :
Ne, až bude připravená, ukážu ji našemu managerovi a on ji pošle ostatním. Ještě nám ale nedal znamení.

Znamená to tedy, že nikdo nemůže nic dělat?
H:
Přesně tak.

Vypadá to spíše jako hodně dlouhý odpočinek *úsměv*.
H :
Co naděláte?

.......

.......

Dělal jste něco během Zlatého týdne? (Týden, v němž jsou celkem 4 státní svátky a tak si spousta lidí bere dovolenou.)
H : Ah ano…chodil jsem na procházky.

*nezvladatelně se směje* Ok, díval jste se na něco v TV?
H :
Kromě zpráv televizi nesleduji.

Uh, dobrá tedy, a co takhle CD, které jste v posledku poslouchal?
H :
V posledku… Vlastně jsem si až na Zeppelin nic nekoupil.

Hahaha, myslela jsem něco z téhle éry!
H :
Ne, vážně! Mám teď v autě směs heavy písní. Vím, že Anii Led Zeppelin miluje, ale já jsem spíš na new wave. Během našeho posledního vystoupení v Budoukanu jsem však potkal pana Tsuchiyu a ten o nich nakonec začal mluvit. Povídal takové ty věci o tom, jak je jejich Best of DVD senzační a tak, a když jsem to pak sledoval, skutečně jsme si to myslel i já. Tak jsem je zase začal poslouchat.

Byl jste nedávno na nějakém koncertu?
H :
Ano…na tom na Okinawě.

Myslela jsem koncert někoho jiného, ne váš!
H :
si nemůžu vzpomenout…že bych šel na něčí koncert *úsměv*. I když teď jak jste to zmínila, byl jsem pozván na včerejší vystoupení J-ho, ale nešel jsem tam.

Jste vážně hrozný *úsměv*. Jaký typ písní si myslíte, že nakonec vytvoříte?
H :
No, budeme pokračovat v tom, co jsme dělali minule, s relativně prostou náladou.

Mohl byste to trochu specifikovat?
H :
Specifikovat? No, hlavní pozornost bude dána na kytary.

To je samozřejmé! *úsměv*
H:
Budou to dobré skladby *úsměv*.

Prosím, dokončete své písně brzy. Nicméně, shledala jsem, že jste každý z vaší skupiny v roce 2007 poodhalil kousek ze svého soukromého života, dokonce se změnil i obsah toho, o čem jste mluvili v interview.
H :
To protože se změnilo i naše domácí prostředí. Už máme rodiny.

Dosud se vaše životy točily výhradně kolem skupiny. Teď to však vypadá, jako byste měli všichni svůj vlastní životní styl, nebo ne?
H :
V poslední době to tak přijde všem, ano. Jediný, kdo se nezměnil je Yuuta *úsměv*. Sotva se to však dá považovat za něco špatného. Ani není divu. Už se nevídáme tak často jako dřív a tak. Když jsme dříve něco dokončili, šli jsme to zapít, to už teď ale neděláme.

Před pěti lety byste také spolu pili až do rána.
H :
To už teď vůbec neděláme.

Jiné skupiny říkají po 30-ti letech to samé. Hodnoty se mění stejně jako jednotlivci a nakonec to dopadne tak, že se skupina dostane do potíží.
H :
Chápu, a myslím, že právě kvůli tomu se nakonec všechny rozpadnou.

Ale hodnoty Buck-Tick zůstávají stále stejné, že?
H:
Ano. Ale víte, naše skupina je v tomhle odlišná. Vypadá to spíš tak, že čím více se naše hodnoty a názory jakožto jednotlivců mění, čím více se díváme mimo hudbu a skupinu, tím silnějšími se stáváme.

Jako kdyby vámi nic nemohlo otřást.
H :
Ano. Dříve bych si myslel, že je to tak špatně. Kdybyste se mě na to zkusila zeptat, řekl bych, že mi to ve skupině vyhovuje, ale byl bych spíše lhostejný než cokoliv jiného. Nyní chci prostě dělat dobré věci a tenhle pocit je uvnitř mě stále silnější. Můžu to dělat jen protože jsem ve své hudbě upřímný.

Chápu.
H :
Kanemitsu-san, vdáte se?

*ironický úsměv* Přemýšlela jsem o tom. Myslíte si, že jste vyzrál?
H :
Kdo?

Vy!
H :
Jak bych to řekl…možná. Ve svém každodenním životě jsem se změnil, ale myslím, že jsem si to uvědomil až o něco později. Už teď se mi zdá, že se to všechno událo jen ve velice krátké chvíli. Vlastně tomu skutečně ani moc nerozumím. Možná že to budu schopen vysvětlit až za mnoho let.

Tak jako se teď můžete ohlédnout za tím, jaký jste byl ve svých 30-ti letech.
H :
Ano. Ah, můžu si myslet, že tehdy byly věci jisté a zřetelné, ale možná by to tak nikdo jiný už neviděl. Když jste něčemu příliš blízko, nemůžete porozumět tomu celku, který znáte. A to vás trápí. Nyní však z nějakého důvodu cítím, že věcem z té doby rozumím.

Věcem, které jste v minulosti neznal.
H :
Ano.

Nestalo se, že byste ale také pořádně zahlédl sám sebe na Buck-Tick festu?
H :
Ano, to je pravda. Myslím, že to bylo proto, že jsme byli všichni bezstarostní. Včera jsem si psal s Kiyoharem-kun a on mi řekl, že má blog. Překvapilo mě to. Když jsem se na něj podíval, viděl jsem, že si dává záležet a hodně aktualizuje. Pomyslel jsem si: "Páni, ten je vytížený!"

Zkusíte si také zřídit blog?
H :
Ne, protože jsem příliš zaměstnán svými procházkami. Chodím do parku téměř každý den. Kdybych dnes neměl tohle interview, šel bych zase, jelikož je pěkné počasí.

Ach tak. Pokud jde o Buck-Tick, tak pracujete na dalších věcech, ale ještě stále vůbec nevíte, jak to dopadne.
H :
No, nemyslím, že budeme dělat něco extra komplikovaného.

Není to vždy Imai-san, kdo přichází s tématem? Takže bych řekla, že to tentokrát bude zase on, akorát že ještě nic nemá, že?
H :
Myslím, že to bude jako posledně. Něco jednoduchého s důrazem na zvuk skupiny možná?

Už se na to těším. Kolik vám bude teďko v červnu?
H :
42. Nic hrozného.

Máte ke svému stárnutí dobrý postoj.
H :
Možná.

Budete si to myslet i za 3 nebo 4 roky.
H :
Ano, ano. Teď už je ale vážně čas, abych začal pracovat na svých písních!

Jednu už ovšem máte, že? Přeji si, abyste na tom stavěl dál.
H :
Ano, vím. Až se Imai vrátí k psaní písní, ukážu mu ty své.

Pospěšte si a ukažte mu je!!


Překlady časopisů